Spisovatel

Bylo by asi zbytečné pokusit se vysvětlit, proč cítím potřebu psát. V konečném důsledku je to emoce, stejně jako mnoho jiných, a u všech emocí je málo co vysvětlení: můžeme je jen prožit.

Psaní je pro mě stejně přirozené jako dýchání. Proč dýchám? Protože jsem živ, čili píši protože, že jsem živ.


Během dospívání, když můj společenský život nebyl nějak aktivní a živý, začal jsem se přibližovat  ke klasické literatuře, kde jsem našel bohatý a bezmezné útočiště pro své myšlenky a svá přání. Mnoho věcí se od té doby změnilo, ale tato má vrozenou vášeň pro čtení a psaní setrvává dále.

Na střední škole jsem měl obrovské štěstí: za profesora historie a filozofie jsem měl opravdu pozoruhodnou osobnost: Gabriele Boniforti. Byl
to skutečný Magister Vitae nekonvenční, moudrý a hluboce lidský, proto jsme si ho tolik oblíbili. Jednoho dne, během dlouhých, které nám připouštěl, zeptal se nás, co bychom rádi chtěli dělat v životě. Jen málokdo z nás tehdy to věděl. V mém případě náš Robin Williams přišel s tím, že prý jednoho dne já budu spisovatelem.


Nevím, zda se trefil, ale určitě ten člověk, kterého jsem si tolik vážil, vytušil mou velkou vášeň pro slovo a vyprávění. O tom s ním nemohu již mluvil, protože bohužel nás opustil, ale při tom, co čas ukáže, zda jeho sázka byla správná či ne, představím vám tyto stránky, ve kterých jsem shromáždil víceméně všechno, co jsem napsal, a které možná stojí za to být zveřejněno: od příběhů, básní, myšlenek, pohádek až ke krátkým haiku.


Přeji vám příjemné čtení!

Pokračuji zde ve čtení příběhů: http://andreaspieralli.eu/cs/spisovatel/pribehy